Dolní zámek
Grohmannové 1888–1945
V březnu 1888 prodala hraběnka Aloisie Černínová Dolní zámek s příslušným pozemkovým majetkem za 136 tisíc zl. textilním velkoprůmyslníkům bratrům Martinu a Theodorovi Grohmannovým. Grohmannové se stali posledními soukromými avšak nešlechtickými majiteli objektu Dolního zámku a drželi jej až do roku 1945. Bratři Martin (1840–1914) a Theodor (1844–1919) pokračovali v podnikatelské činnosti svého otce Karla Grohmanna (1809–1874), rozvíjené v přadláckém a barvířském průmyslu v Lindavě na Českolipsku, Bystřanech na Teplicku a posléze i v Benešově, kde jim patřila velká přádelna bavlny a dvě barvírny příze. Od 90.let podnikali Grohmannové i v uhelném průmyslu na Mostecku a Chomutovsku. V době jejich držby sloužil zámek také jako obydlí úředníků a kanceláře. Společné vlastnictví obou bratrů trvalo 10 let: po zakoupení velkostatku Vidim v roce 1898 se rozdělili tak, že Benešov s Dolním zámkem si ponechal Martin, který v něm, jak se zdá, i sídlil.
Vznik Československé republiky patrně nepřivítal Martinův syn, továrník a zámecký pán Kurt Grohmann s žádným nadšením (v roce 1921 žilo v Benešově 3 361 obyvatel, z toho 3 270 Němců). Pozemková reforma se ho však nedotkla, protože ze 460 ha reformě podléhající půdy bylo znárodněno a rozparcelováno mezi drobné rolníky pouze 56 ha.
Správu celého majetku na počátku třicátých let zosobňovali správce G. Pfeiffer a jeden hajný, protože 251 ha lesní půdy, rozdělené do tří revírů, představovalo hlavní zdroj příjmů: k velkostatku tehdy nepatřil žádný průmyslový podnik, ačkoliv na počátku století je ještě uváděna cihelna a již zmiňovaná přádelna bavlny.
V roce 1933 patřil velkostatek již Hansi Jörgovi Grohmannovi, patrně synu a dědici Martina, zatímco zámek byl připsán paní Věře Grohmannové, snad sestře. Dolní zámek sloužil stále k bydlení Grohmannů, takže oproti Hornímu zámku, který Thunové již v roce 1926 odprodali městu, máme o jeho osudech mnohem méně informací.
V roce 1945 byl Dolní zámek Grohmannům zkonfiskován a stal se majetkem československého státu. Grohmannové se odstěhovali do Rakouska, kde jejich potomci žijí dodnes.