Starý český, původně vladycký rod Černínů patří mezi nejstarší i nejvýznamnější české rody. Od svého počátku vlastnili sídlo rodu ves Chudenice u Klatov, podle které se také jmenovali. Tam dle staré rodové tradice, vystavěl jejich prapředek Drslav tvrz a jeho syn Protiva kostel již ve 12. století. Za zakladatele rodu je však považován Drslav z Chudenic uváděný v pramenech k roku 1291. V pozdějších staletích byl Černínský rozrod velmi rozsáhlý. K roku 1353 se připomínají bratří Černín a Kunrát z Chudenic.

Černín (1353) měl dva syny Jana (†1394) a Černína o kterých je zmínka v letech 1378–1393. Tento Černín (1378–1393) měl jako druhou manželku Ofku, schovanku Rynvalda z Ustupenic na Pušperce. Zplodil tři syny Černína, Václava a Drslava (†1466) o kterých jsou písemné zmínky v roce 1435. Z těchto jmenovaných tří bratří Drslav (†1466) zanechal pět synů Černína, Humprechta, Jana, Děpolta a Viléma. Za života těchto bratří dochází k rozdělení rodu na několik větví Černínů. Od Viléma začíná větev Černínů na Radnicích, od Jana pochází větev Černínů na Tasnovicích a Humprechtův vnuk Diviš založil svým synem Humprechtem větev chuděnickou a druhým synem Janem (*1554 – †1580) větev nedrahovickou (dle tvrze Nedrahovice u Sedlčan). Tyto větve později vymřeli až na nedrahovickou, jejíž potomky můžeme sledovat až do současnosti. V roce 1627 obdržel Heřman a jeho bratr Humprecht Černín z Chudenic díky císařově přízni říšský a český hraběcí titul.

Z této větve pochází i hrabě Eugen Karel Černín z Chudenic (*1796 – †11. 7. 1868), jenž náležel nejen k předním členům svého rodu, ale i veškeré české šlechty. V roce 1817 si hrabě Eugen Karel vzal za manželku Marii Terezii hraběnku Orsini-Rosenbergovou, s níž měl dceru Marii Terezii a čtyři syny: Jaromíra, Heřmana, Rudolfa a Humberta. Hrabě Eugen Karel byl čelný představitel zemského vlastenectví, široce vzdělaný v oborech historie, topografie a přírodovědy. Stal se spoluzakladatelem Národního muzea a matice české. Hrabě Eugen Karel měl za osobní přátele významné osobnosti té doby, mezi které patřil historik Palacký, jazykovědec Dobrovský, topograf Sommr a hrabata František a Kašpar ze Šternberka. Známá je i jeho osobní korespondence s Goethem.

Syn hraběte Eugena Karla, hrabě Heřman Černín z Chudenic na Kysiblu (*1819 – †1892), c.k. komoří si vzal roku 1853 za manželku Aloisii hraběnku Morzinovou (*1832 – †1907), která byla jedinou dcerou Rudolfa hraběte z Morzina (†22. 9. 1881) a Filipiny hraběnky ze Sweerts (†1834). Hrabě Heřman Černín měl s manželkou Aloisií dceru Filipinu a syna Rudolfa.

V roce 1877 koupila Aloisie hraběnka Černínová, roz. Morzinová Dolní zámek v Benešově i s pozemkovým majetkem od Dr. Karla Lumbeho rytíře z Malonic.

V průběhu následujícího roku 1878 hraběnka Černínová začala se stavbou nové budovy na jižní straně zámeckého areálu, která stavebně věrně kopírovala starší zámecké paláce. V tomto roce 1878 se také ženil její syn hrabě Rudolf Černín z Chudenic (*1855 – †1927) s Emmou hraběnkou Orsini-Rosenbergovou (*1858 – †1905), pravděpodobně měla být tato budova svatebním darem pro novomanžele. Stavba nové zámecké budovy byla ukončena ještě v témže roce. Nová budova byla spojena s Dolním zámkem zdí ve které byla vybudována brána, na které je znaková aliance hrabat Černínů z Chudenic a hrabat Orsini-Rosenberga. Kromě této stavební činnosti se hraběnka Aloisie Černínová věnovala v roce 1878 i zanedbané zámecké zahradě, ve které provedla četné terénní úpravy. Dala zde postavit skleník, vybudovala „Růžový pahorek“, zahradní fontánu, cesty a nechala vysázet mnoho okrasných křovin a dřevin.

Když dne 22. září 1881 zemřel Rudolf hrabě z Morzina aniž zanechal mužských potomků, stala se dědičkou panství Vrchlabí a Maršova jeho jediná dcera Aloisie hraběnka Černínová z Chudenic, rozená z Morzina. Tím došlo ke spojení jména a erbu vymřelých hrabat Morzinů se jménem a erbem Černínů.

V březnu roku 1888 hraběnka Aloisie Černínová-Morzinová prodala Dolní zámek i s panstvím textilním velkoprůmyslníkům bratrům Martinu a Theodorovi Grohmannovým. 

Tímto prodejem skončila držba Dolního zámku různými šlechtickými rodinami, které zde střídavě sídlili po dobu 310 let od doby výstavby v roce 1578 až do roku 1888. Ve zdech Dolního zámku jsou vepsány životní osudy těchto rodů, někdy příjemné a někdy i tragické, osudy jaké psala sama jeho historie.